Co jsme si doteď řekli

Tady máme takové shrnutí toho, co už jsme probírali. Pokud jde o minulá témata, nejsem bohužel schopná si vzpomenout přesně co se probíralo, maximálně dokážu sem hodit pár útržkovitých bodů, které mě osobně zaujaly, ale asi už je nezařadím do jednotlivých témat. Pokud si někdo vzpomínáte detailnějši na nějaké dobré myšlenky z předchozích témat, určitě je sem pište. Zatím tady máme aspoň kompletní partnerské vztahy.

    V úvodních dvou setkáních jsme mluvili o spoustě věcí, spíš jsme je tak naťukli. Dokument, na který jsme se dívali, byl o seznamování. Většinou jsme se shodli, že oslovit jen tak někoho na ulici nebývá moc dobrý nápad, protože podle prvního pohledu poznáte jen velmi málo o daném člověku, takže z toho příliš perspektivní vztahy nebývají. Také jsme mluvili o rozdělení rolí v manželství - tam jsme se také většinou shodli, že manžel by měl zajišťovat většinu rodinného rozpočtu a manželka se věnovat hlavně rodině a dětem a pracovat třeba na půl úvazku, ovšem padl i názor, že muž a žena jsou si rovni a proto je v pořádku, aby žena vydělávala stejně jako muž. Oba názory jsou správné za předpokladu, že se na tom manželé domluví, vyhovuje jim to tak a zároveň jim zbývá dost času na rodinu a koníčky. Myslím, že jsme také mluvili o tom, jestli záleží na víře našeho protějšku. Vyplynulo z toho, že pokud jsou oba věřící, je to rozhodně snazší a vztah bude mít větší hloubku, tzn. je rozhodně lepší se po partnerovi poohlížet především v kruhu křesťanů, ale že to není na prvním místě, protože fakt, že je někdo věřící ještě neznamená, že je to pro nás ten pravý. Pokud si tedy vezmeme nevěřícího, je to v pořádku za předpokladu, že svatba proběhne v kostele a že nám partner dovolí vychovávat děti k víře v Boha.

    Co naše vztahy nejvíc ovlivňuje: Dívali jsme se na dokument rovnou na dvou noteboocích, jestli si pamatujete :) a srovnávali jsme, jak to vidí ateisti a my. Shodli jsme se s nimi, že naše budoucí vztahy velmi silně ovlivňuje prostředí ve kterém jsme vyrostli - nejen tím, jaký vztah byl mezi našimi rodiči, ale taky tím, kolik lásky byli schopní nám předat. Pak jsme s nimi myslím souhlasili ohledně faktu, že ačkoliv dnes vnímáme muže a ženu jako rovnocenné partnery, v lidech podvědomě stále přetrvává patriarchální archetyp - tedy ten, že muž má být oporou, má být o něco dominantnější než žena. Samozřejmě jí nesmí utlačovat, ale ve chvílích, kdy například ani jeden neví, co udělat, by se měl muž ujmout vedení a situaci nějak rozumně vyřešit.
Naše vztahy bude hodně ovlivňovat naše schopnost hledat všude rovnováhu (dávat X brát, ustoupit X být asertivní, dominovat X podřídit se), naše chyby (lenost, sobeckost, uzurpátorství, ale i nedostatek sebeúcty a nepřiměřená sebeobětavost), klady (smysl pro humor, nadhled, vůle, přiměřená starostlivost, ochota odevzdat se), vnitřní vyrovnanost jednotlivce (pokud má člověk komplexy uvnitř sebe, bude si tuhle nejistotu kompenzovat tak že bude komandovat ostatní a hledat na nich chyby, aby si nepřipadal sám tak “neschopný”), vize, představy o životě (pokud bude jeden zapálený cestovatel a druhý krtek domácí, občas to bude skřípat - zkušenost z vlastní rodiny. Při dobré vůli se to ale dá zvládat.) a určitě i náš vztah k Bohu. Říká se, že ve vztahu bychom správně meli být tři - ona, on a Ježíš. Proto pokud si vybereme věřícího partnera, vztah bude mít nejspíš ještě větší hloubku, protože spolu budeme sdílet to nejhlubší, co se v člověku nachází - naším pojítkem bude sám Ježíš.

    Partnera nehledáme - za partnera se modlíme: na týhle přednášce jsem bohužel chyběla, takže bych byla ráda, kdyby někdo zkusil shrnout hlavní myšlenky, na který jste přišli, protože jsem slyšela, že to bylo parádní a nerada bych o to přišla ;)

    S nikým nechodím a nejsem cvok: Knížka, ze které jsme si četli úryvky a pak se pokusili na ně reagovat. S autorem jsme většinou souhlasili a zároveň si uvědomovali, že ve společnosti nevěřících by tyhle názory nejspíš neprošly :) Mluvili jsme o našem přístupu, se kterým jdeme do vztahu a většinou souhlasili, že bychom měli s někým začít chodit jen v případě, že si dokážeme představit s nimi prožít celý život. Jít do vztahu, o jehož budoucnosti nepřemýšlíme, nebejvá moc rozumný. Taky jsme prodiskutovali autorův názor ohledně vhodného věku pro vztahy; autor si myslí, že během dospívání bychom se měli přednostně věnovat škole, zájmům a rozvoji naší osobnosti a vztahu s Bohem. Nevím přesně, jak jsme na tohle reagovali, myslím že jsme na to měli každý trochu jiný názor (k rozvoji osobnosti patří i objevování toho, co potřebuji v partnerském vztahu).

    Film "Navždy spolu": napíšu, až to spolu probereme :)

Zuzka